Volby nejsou revoluce. Jsou nabídka.
V malé obci někdy stačí docela málo. Přijdou volby, vzniknou nové nebo staronové kandidátky a najednou se začne mnohem víc mluvit o tom, co je v obci špatně.
A vlastně je to v pořádku.
Kritika k volbám patří. Stejně jako právo každého člověka sestavit kandidátku, nabídnout jiný pohled a říct: My bychom obec vedli jinak.
To není žádná revoluce. To je demokracie.
Jen si myslím, že po větě „uděláme to jinak“ by měla následovat ještě jedna důležitá věta:
Jak?
Protože kritizovat je poměrně jednoduché. Mnohem těžší je převzít odpovědnost a říct, co konkrétně udělám místo toho.
V posledních týdnech tak můžeme číst, že některé projekty jsou údajně „předražené“, že obec „seká dluhy“, že některé investice nikdo nepotřebuje nebo že je potřeba začít hospodařit jinak.
Dobře. Ptejme se tedy konkrétně.
Který projekt je předražený? O kolik? A z jakého cenového srovnání takový závěr vychází?
Když bylo například parkoviště u nádraží projektantem oceněno přibližně na 3,75 milionu korun a ve výběrovém řízení vysoutěženo za 1,97 milionu, jaká by tedy měla být správná cena?
Když je zpochybňována investice do Srdce Jablůnky, jaké jiné využití této nemovitosti se nabízí? Co konkrétně by tam mělo vzniknout?
Zastávku jsme měli nechat spadnout nebo ji nechat stát v původní podobě, protože vždycky to tak bylo?
Když je jednomyslně schválený úvěr 12 milionů korun na pořízení nemovitosti pro budoucí bydlení seniorů označován za „sekání dluhů“, pak je podle mě fér dodat také druhou polovinu odpovědi: Jak tedy chceme potřebu bydlení pro seniory řešit?
A pokud byla některá z investic posledních čtyř let podle někoho zbytečná, řekněme která. A hlavně: Co bychom místo ní udělali?
To nejsou řečnické otázky.
Právě odpovědi na ně bych si chtěl před volbami přečíst.
Kritika totiž ještě není program
Je naprosto legitimní říct, že něco bylo možné udělat lépe. Ani současné vedení obce není neomylné a určitě jsme během čtyř let neudělali všechno dokonale.
Stejně tak ale nestačí přijít s tím, že všechno budeme dělat „jinak“, „lépe“, „transparentněji“ nebo „hospodárněji“.
To jsou slova, pod která se podepíše prakticky každý.
Podstatné je, co následuje za nimi.
Co konkrétně chcete postavit? Co chcete opravit? Co chcete změnit? Kolik to bude stát? Kde na to vezmete peníze? A co naopak dělat nebudete?
Protože právě v okamžiku, kdy za dobrý nápad musíte napsat cenu, způsob financování, termín a převzít za jeho realizaci odpovědnost, začíná skutečná práce pro obec.
A právě tady vidím smysl voleb.
Ne jako souboj mezi „starými“ a „novými“. Ani jako referendum o tom, kdo koho má nebo nemá rád.
Volby jsou soutěží nabídek.
My jsme se rozhodli nabídnout
Proto jsme se rozhodli svou kampaň nestavět na každodenní kritice ostatních kandidátek.
Říkáme, co chceme v příštích čtyřech letech dělat. Máme představu o bydlení pro seniory. Chceme pokračovat v řešení dopravy a parkování. Chceme připravovat další projekty s předstihem, abychom byli schopni využívat dotační možnosti. Chceme pokračovat v energetických projektech, rozvoji veřejných prostor a komunitního života.
Není to jediná možná cesta.
A netvrdím, že ji musí přijmout každý.
Od ostatních kandidujících uskupení bych ale očekával totéž: nabídku.
Nejen seznam toho, co se jim nelíbí na práci těch před nimi, ale především představu toho, co chtějí sami udělat po volbách.
Proto bych každé kandidátce před volbami položil vlastně jen jednu otázku:
Jaké konkrétní projekty chcete v příštích čtyřech letech v Jablůnce realizovat, kolik budou přibližně stát a z čeho je chcete financovat?
Odpovědi si potom může každý občan položit vedle sebe.
Porovnat lidi. Porovnat výsledky. Porovnat programy. Porovnat konkrétní návrhy.
A rozhodnout se sám.
11. října budeme pořád sousedé
Na to bychom možná v komunální politice neměli zapomínat.
Po volbách nezmizí ti, kteří volili jinak. Budeme se dál potkávat v obchodě, ve škole, na hřišti, na kulturních akcích nebo jen tak na ulici.
A zvolení zastupitelé budou muset znovu sednout k jednomu stolu.
Proto bych si přál, aby poslední dny před volbami nebyly jen o tom, proti komu jsme.
Mnohem důležitější je říct, pro co jsme.
Co chceme zachovat.
Co chceme změnit.
A co chceme během dalších čtyř let společně vytvořit.
Nová kandidátka není revoluce. Kritika není nepřátelství. A jiný názor není důvod, proč bychom měli obec rozdělit na dva tábory.
Ale stejně tak platí, že samotná kritika ještě není řešení.
Nakonec o tom všem rozhodnou občané.
A proto je možná nejdůležitější výzva celých letošních voleb úplně jednoduchá:
Přijďte 9. a 10. října volit.
Vyberte si podle lidí, kterým věříte. Podle jejich práce. Podle výsledků. Podle programu. Podle toho, jak konkrétní je jejich představa o dalších čtyřech letech.
Ať už se rozhodnete jakkoli, nenechte rozhodnutí o budoucnosti naší obce jen na ostatních.
Protože obec nežije díky jednomu starostovi, jedné kandidátce ani jednomu zastupitelstvu.
Jablůnka žije díky lidem, kterým není lhostejná.
Přijďte volit. Aby Jablůnka žila.
Petr Brinček – starosta obce Jablůnka
